Obal diela Antonína Dvořáka „Svatební košile – Nevesta strašidla“ s abstraktnými kresbami dvoch postáv. Text obsahuje detaily o orchestri a interpretovi. Tón je éterický a dramatický.

20. februára vychází u Navona Records nová nahrávka kantáty Svatební košile (The Spectre’s Bride) od Antonína Dvořáka, jedno z nejvýznamnějších děl české hudby 19. století. Nahrávka vznikla ve spolupráci předních českých interpretů – orchestru Prague Philharmonia v čele s dirigentem Petrem Altrichterem, Českého filharmonického sboru Brno se sbormistrem Petrem Fialou, sólových partů se zhostili Veronika Rovná, Richard Samek a Roman Janál.

Kantáta Svatební košile, inspirovaná baladou Karla Jaromíra Erbena ze sbírky Kytice, měla premiéru v roce 1885 a okamžitě si získala mimořádný ohlas. Dodnes patří k nejpůsobivějším Dvořákovým vokálně-instrumentálním dílům, v němž se snoubí dramatická síla, hluboká emocionalita a mistrovská práce s orchestrem, sborem i sólovými hlasy.


Myšlenka koncertně uvést a zároveň zaznamenat Svatební košile na CD i v limitované vinylové edici vyšla ze snahy vrátit pozornost k tomuto mimořádnému dílu, které v posledních letech zaznívá jen zřídka. Projekt je současně důstojným příspěvkem k proběhnuvšímu Roku české hudby, a také poctou významnému životnímu jubileu jednoho z nejvýraznějších českých pěvců, Romana Janála.

Projekt vznikl za podpory řady institucí a partnerů, mimo jiné Státního fondu kultury ČR, Nadace Život umělce, Nadace Soni Červené či České biskupské konference.

Součástí projektu je také veřejná sbírka, jejímž cílem je podpořit vznik, vydání a další šíření nahrávky. Kampaň probíhá na platformě Donio a umožňuje široké veřejnosti aktivně se zapojit do podpory české hudby a její prezentace v mezinárodním kontextu.


Navona Records, součást nahrávací společnosti PARMA Recordings, se specializuje na vydávání současné klasické hudby a propojuje skladatele s předními interprety, orchestry i studii po celém světě. Společnost PARMA Recordings má za více než 16 let působení na svém kontě mimo jiné přes 1000 vydaných alb různých žánrů, několik prestižních ocenění GRAMMY, řadu koncertů v Carnegie Hall a premiérové nahrávky hudby Leonarda Bernsteina a Chicka Corey. PARMA dlouhodobě spolupracuje také s řadou předních českých hudebních těles a sólistů. Umělcům zajišťuje komplexní audio produkci, celosvětovou distribuci a propagaci nahrávek, a tím jim umožňuje soustředit se plně na jejich vlastní kreativitu.

Svatební košile, Op. 69, B 135 by Antonín Dvořák
Antonínu Dvořákovi bylo dvaačtyřicet, když ho roku 1883 zastihla na Vysoké výzva z Anglie, aby zkomponoval velké vokálně instrumentální dílo, které by mohlo být uvedeno na hudebním festivalu v Birminghamu. Ze dvou důvodů se nejednalo o náhodu. Skladatel, který teprve deset let předtím zaujal domácí publikum hymnem Dědicové Bílé hory, se totiž díky Moravským dvojzpěvům a především první řadě Slovanských tanců začal od roku 1878 výrazně prosazovat ve světě. Včetně Anglie, ve které už od dob Georga Friedricha Händela přetrvával zájem posluchačů o kantáty či oratoria. Proto směřovala tamní nabídka k tomuto typu kompozice.


Na oratorium se možná Dvořák ještě necítil dostatečně zralý; jeho Svatá Ludmila spatřila světlo světa až o něco později. Nyní, konkrétně od 26. apríla do 27. novembra 1884, se pustil do kantáty. Zprvu uvažoval, že by si pro ni vybral téma z českých dějin; na mysli měl postavu Jana Husa či dokonce svatého Václava, který by asi v Anglii lépe rezonoval. Přesto nakonec zvolil, do jisté míry překvapivě, poměrně pochmurnou předlohu od Karla Jaromíra Erbena. Baladu Svatební košile ze sbírky Kytice. Vycítil v ní totiž ohromný prostor pro dramatický výraz, mimořádně nápaditou melodiku a svéráznou rytmičnost. Lákala ho možnost vykreslit kontrastně jednotlivé scény i charakteristiky tří hlavních postav. Dívky, umrlce a vypravěče.

Práce mu podle vlastních slov šla od ruky. Věrnému příteli ze Sychrova Antonínu Göblovi napsal s pokorou hluboce věřícího: „Děkuji Bohu, že mě i tentokrát můj strážný genius neopustil.“ Nebyl by to však Dvořák, aby toto vyznání nedoprovodil rozpustilou poznámkou: „A jak taky jinak, vždyť ho mám tak rád…“ Už v následujícím roce vydalo jeho kantátu Svatební košile vydavatelství Novello. V Anglii a následně po celém světě je dílo známé pod názvem Duchova nevěsta, The Spectre ́s Bride. Český titul, vycházející z dávného zvyku, že nevěsta před svatbou vlastnoručně ušije svému nastávajícímu košili, se v cizině jevil nesrozumitelně, vzdáleně.

To, že Dvořák dal před prací na oratoriu přednost kantátě, v žádném případě neznamenalo, že by snad Svatební košile vznikla pro nevelké obsazení. Opak byl pravdou. Když se 27. augusta 1885 dílo v Birmighamu rozeznělo, postaral se o jeho provedení pod autorovou taktovkou stopadesátičlenný orchestr a smíšený pěvecký sbor o čtyřech stovkách duší. Samozřejmě všemu vévodily tři sólové party. Skladatel přesně zachoval sled jednotlivých scén podle literární předlohy. Od úvodního dívčina monologu až do chvíle, když na hřbitově pochopí svůj omyl a zachrání se omluvou Panně Marii.


Světová premiéra, které předcházela dvě ověřovací provedení v Plzni, se dočkala fenomenálního úspěchu. „Byl vám to rámus,“ komentoval Dvořák ovace, „nevěděl jsem, co se se mnou děje!“ Následovala úspěšná pouť Svatební košile po Anglii i po Spojených státech. Jistě též díky této kantátě byl Antonínu Dvořákovi roku 1891 udělen čestný doktorát v Cambridge. Tou dobou se ovšem už začala psát nová, zámořská kapitola jeho tvůrčího života.

Zdroj: Magdaléna Samková, Studio Manager & PR PARMA Recordings CZ
Ilustrace Kateřina Čupová